Příšery z hlubin- Žralok šedý

23. října 2016 v 23:22 | nonychromek |  Současná příroda
Hexanchus griseus. Je to druh hlubokomořského žraloka. Je to poměrně velký druh žraloka. Měří 5,2-6 metrů a váží kolem 600 kg. Samice jsou větší než samci. Vhledem ke své velikosti by mohl být pro člověka nebezpečná ale jelikož žije v hlubinách, napadení ještě nebylo zaznamenáno. Objevil ho Pierre Joseph Bonnaterre roku 1788. O životě a chování tohoto žraloka skoro nic nevíme. Žije při pobřeží v oblasti tzv. kontinentálních svahů nebo také kontinentálních šelfů. To jsou oblasti, kde kontinenty pomalu svažují do hluboké vody. Tento žralok obývá kontinentální šelfy téměř po celé planetě. Běžně se pohybuje v hloubkách okolo dvou kilometrů. Ale v noci, jako většina hlubokomořských tvorů putuje vzhůru za potravou. Někteří tvorové např. žebernatky vyplouvají až k hladině. Ale tento žralok zřídka vypluje výše než 200 metrů pod hladinou i když v některých severských oblastech se pohyboval v hloubce jen 70 metrů pod hladinou. U tohoto žraloka je také zajímavý počet žaberních štěrbin. Většina druhů žraloků jich má 5 na obou stranách, ale tento žralok jich má 6. Může tak získat z vody více kyslíku. Žraloci jako žralok šedý jsou velmi starou skupinou žraloků. Žralok šedý existuje už 150 milionů let v podstatě nezměněn. To jest od doby Jurské. Jak již název vypovídá, tento žralok má šedou až hnědou barvu, na břiše je světlejší. Na kontinentálních šelfech jsou velké ryby vzácné, protože zde prostě není dostatek vhodné potravy. Tak čím se tento žralok živí ? V hloubce žere hlavně korýše a proto se často pohybuje hlavou dolů. V noci, když vyplouvá do mělčích vody žere hlavně olihně, ryby, rejnoky. Je dokonce zaznamenán případ, kdy zabil tuleně. Také je nafilmován případ, kdy sežral mrtvého tuňáka, který se potopil až ke dnu. Jinak toho o žraloku šedém vážně nic nevíme. Jen málo lidí mělo to štěstí a na okamžik tohoto žraloka zahlédli z ponorky. Natočit ho je ještě vzácnější. Povedlo se to třeba v dokumentu Davida Attenborougha: Modrá planeta. Tento krásný živočich by si zasloužil být více prozkoumán. I když na druhou stranu díky životu v hlubinách je narozdíl od většiny jiných žraloků v bezpečí před lidmi. Doufejme že tato živá fosílie tu s námi zůstane i nadále.

Příště: Šírotlamka pelikánovitá
 

Vražedná příroda- Supervulkány

9. října 2016 v 20:02 | nonychromek |  Současná příroda
Termín supervulkán se používá pro sopku, která dokáže vyvrhnout více než 1000 kubických kilometrů materiálu. Supervulkány jsou v současnosti jedním z velkých strašáků pro lidstvo. Jak ale vznikají supervulkány ? Tyto monstra vznikají tehdy, když magma proniká z horkých skvrn, ale nejde mu prorazit zemskou kůru. Magma se hromadí, tlak stoupá až do té doby, kdy už kůra vrůstající tlak nevydrží a supervulkán exploduje. Vznikají buď na zlomu tektonických desek, či na kontinentálních horkých skvrnách. Nejvíce supervulkánů se nachází v Americe. Mezi nejznámější patří: Toba či Yellowstone. O každém z nich si něco povíme. Supervulkán Toba se nachází v jihovýchodní Asii, konkrétně na ostrově Sumatra. Tento supervulkán naposledy vybuchl před 74 000 lety. Bylo to období mezi ledovými dobami, známé jako doba meziledová. Přestože tehdy bylo chladněji než dnes, na Sumatře bylo příjemné tropické klima. Když vulkán vybuchl, vyvrhl podle některých odhadů až 2800 kilometrů krychlových materiálu, z toho 800 popela. Pyroklastické proudy dosáhly až do vzdálenosti 200 kilometrů od centra výbuchu. A ve vzdálenosti 1000 km od výbuchu se země pokryla 9 metrů silnou vrstvou popela. Popel zakryl slunce a nastala dlouhá nukleární zima. Bylo to poslední větší vymírání v doložené minulosti. A skoro to znamenalo zkázu lidstva, zbylo pouhých 5000 jedinců. V kráteru po výbuchu vzniklo jezero Toba, které existuje dodnes. Jiný supervulkán na Sibiři byl pravděpodobně příčinou největšího hromadného vymírání v historii. Odehrálo se na konci období Permu před 250 miliony lety a zlikvidovalo 90-95 procent všeho živého na Zemi. I podle těch nejmenších odhadů byla exploze 200x silnější než Toba a láva se hrnula stovky let. I při výbuchu Toby bylo vyvrženo cca. 6 miliard tun oxidu siřičitého přičemž množství uvolněné sibiřskou kalderou je nemyslitelné. Jak jsme tedy zjistili, supervulkány nejednou ohrozily život na zemi. A mohlo by se to stát znovu. Dnes největší strašák je supervulkán v Yellowstoneském národním parku v USA. Pod celým parkem se nachází supervulkán, který může explodovat kdykoliv. Vulkanická aktivita je zřetelná. V celém parku se nachází 110 gejzíru, přičemž nejznámnější je Old Faithful, který zhruba po 64 minutách vystřikuje vařící vodu do výšky až 50 metrů. Kdyby Yellowstone vybuchl spustilo by to hromadné vymírání po celé planetě. V Americe by skoro nic nepřežilo a po celém světě by nastala nukleární zima a lidstvo by hladovělo. Přitom by výbuch vyvrhl 1000 kilometrů krychlových materiálu a byl by zhruba 3x slabší než Toba a 300x slabší než Sibiřská kaldera. Supervulkány tedy jsou extrémně nebezpečné. Přinášejí zkázu a smrt a přitom je blížící se explozi téměř nemožné předvídat.

Příště: Štír tlustorepý

Velká pětka- Žahavci

23. srpna 2016 v 15:31 | nonychromek |  Současná příroda
Žahavci. Skupina vodních živočichů, kteří mají těla buď rosolovitá, nebo vápenitá. Dělí se na korálnatce a medusuzoa do které patří např. medúzovci, čtyřhranky, trubýši a mnoho dalších. Jak již název vypovídá, jsou to většinou dravci, kteří využívají žahavých vláken, která vypouštějí jed. Loví většinou plankton, někdy ryby. Většinou nejsou člověku nebezpeční, žahnutí většiny z nich připomíná kopřivu a nezanechává trvalé následky. Najdou se ale i vyjímky, tvorové, kteří dokáží vážně zranit, nebo i zabít člověka. Začněme tedy s naším odpočtem.

5.Chrysaora quinquecurrha: Je to druh medúzy, žijící hlavně v tropických vodách. Je to krásný živočich s krásným oranžovým zvonem. Je hojná při východním pobřeží USA, ale jak již bylo řečeno, žije v tropických vodách téměř po celém světě. Je známá jako mořská kopřiva, její žahnutí způsobuje velmi bolestivé puchýře. Pro zdravého člověka není ale nebezpečná a proto s hodnocením zůstávám nízko. 2/5.


4.Talířovka obrovská: Je to největší druh medúzy na světě. Největší exemplář nalezený v roce 1870 měl zvon v průměru 2,7m a chapadla byla dlouhá 37 metrů. Jednalo se o skutečně kolosální jedinec. Je považována za nejdelší zvíře světa, delší než plejtvák obrovský. Tato medúza žije spíše v chladnějších vodách, především v Severním ledovém oceánu ale může se vyskytovat i jižněji. Jako každá medúza i tato začíná svůj život jako polyp, ukotvený u dna a pak se jako malá medúza odlepí. I polypy se dokáží svými žahadly ohánět. Svá žahadla využívá nejen k zabití ale i k přidržení a vtáhnutí kořisti. Co se týká kontaktu s člověkem, většinou není smrtelně nebezpečný ale vzhledem k velikosti tvora se doporučuje vyhledat lékaře. Na žahnutí pomáhá ocet. V roce 2010 byl ve městě Rye v USA požaháno asi 150 lidí. Předpokládá se, že to mohla způsobit jediná rozpadlá medúza. I když člověka nezabíjí, je vhledem k velikosti už potenciálně nebezpečná. 3/5.


3.Měchýřovka portugalská: Známá také jako portugalská galéra je další žahavec na seznamu nebezpečných žahavců. Tentokráte se nejedná o medúzu ale o trubýše. Je velice zajímavé, že se nejedná o jednoho živočicha ale o kolonii živočichů. Vrchní část, měchýř plující na hladině je hostitelem a zbytek zajišťuje potravu a rozmnožování. Na hladině vypadá jako igelitový pytlík. Má ráda všechny tropické a subtropické vody, nedávno se dostala i do Středozemního moře. Žahadla dlouhá až 30 metru obsahují prudký jed. Kontakt způsobuje prudkou bolest, podobnou jako když vás žahne čtyřhranka, nicméně polití octem jako u čtyřhranky účinky zhoršuje. Měchýřovka by zdravého člověka zabít neměla, nicméně může vyvolat smrtelnou alergickou reakci, zabít slabšího jedince a hlavně žije v hlubších vodách a konktakt s ní může vést k utonutí. Jsou doloženy smrtelné incidenty. Tento živočich už je velice nebezpečný a proto také dostane vyšší hodnocení. 4,3/5.


2.Čtyřhranka barnesova: Známá především pod jménem Irukanji. Patří mezi čtyřhranky, blízké příbuzné medúz. Liší se od nich tvarem klobouku, který má jak napovídá název 4 hrany. Také anglické označení pro čtyřhranky je box jellyfish neboli krabicová medúza. Žije ve vodách Austrálie a jihovýchodní Asie. Je to velice drobný živočich. Zvon má průměr 5 mm a tenounká chapadla mají metr. Ročně požahá několik lidí. Pozoruhodné je, že žahnutí nebolí. Je to jako bodnutí komára. Polovina obětí si ani nevšimla, že byli zasaženi. Po 20 až 30 minutách se začíná projevovat tzv. Irukanji syndrom. Má mnoho příznaků. Extrémní bolesti, nevolnost, zvýšení krevního tlaku a někdy srdeční selhání. Leč protijed neexistuje, pokud jsou příznaky rozpoznány, člověka se většinou podaří zachránit. V Austrálii jsou doloženy 2 smrtelné případy. Na australských plážích záchranáři průběžně testují vodu, protože sítěmi proti jiným čtyřhrankám se drobná Irukanji dostane. Pokud je zjištěna přítomnost Irukanji, je pláž vyklizena a po zbytek dne zavřena. Vědci se mezitím snaží objevit protijed. Tento živočich je velice nebezpečný. 4,5/5.


1.Čtyřhranka smrtelná: Který jiný živočich by si zasloužil titul nejnebezpečnějšího žahace, než tento živočich. Je známá také jako čtyřhranka fleckerova nebo mořská vosa. Vyskytuje se zhruba ve stejných vodách jako Irukanji. Má 8 očí do všech směrů. Nejsou nějak zvlášť účinné, ale překážku dokážou rozpoznat. Může plavat rychlostí až 7 km/h, stejně jako člověk. Zvon má průměr 30 cm ramena jsou pak dlouhá 3 metry. Na každém centimetru ramena má jeden milion žahavých buněk, nematocystů. Jsou to předměty podobné harpuně. Tyto buňky reagují na kontakt rychlostí 15 metrů za sekundu, což je nejrychleší biologická reakce ve zvířecí říši. Jsou 10x rychlejší než airbagy v autě. Když se rameno dotne kůže, vystřelí z pouzder tyto rotující harbuny s naježenými bodci silou, podle některých odhadů až 40 000x větší, než je zemská přitažlivost, 40 000G. S touto rychlostí a silou dokážou proniknout i skořápkou kraba. Jed okamžitě zaútočí na srdce. Zabíjí strašlivě rychle. Dospělého člověka dokáže zabít do 2 až 3 minut, dítě pak do 30 sekund. Je znám ale případ holčičky, která přežila bez pomoci 10 minut. Vědci to považovali za zázrak. Ale to jsou vyjímky. Většina požahaných zemře. V Austrálii zabila tato čtyřhranka 64 lidí zatím... Celkově zabily přes 5000 lidí. To je víc než žraloci a ostatní vodní tvorové dohromady. Přežít můžete, pokud ránu polijete octem. To neutralizuje jed. Proto je ocet na všech Australských plážích. Jizvy ale zůstanou na doživotí. Tito tvorové se nevyskytují při pobřeží pořád. Když se páří, jsou blízko břehu. Tehdy je koupání zakázáno. Navíc jsou při plážích zabudovány sítě. Díky těmto opatřením jsou už dnes úmrtí v Austrálii spíše vyjímečná ale třeba na Filipínách se pořád umírá. Tito tvorové jsou extrémně nebezpeční. Rozhodně si zaslouží nejvyšší hodnocení. 5/5
Jak jste sami viděli, žahavci mohou být velice nebezpeční. Není to ale tak, že by nás zabíjeli schválně. I když někteří mohou být rychlí, jakmile vedle nich skočíte, nestačí se vyhnout. Jejich jed má obrovské možnosti využití v léčitelství. Tito tvorové zasluhují respekt.
Doufám, že se vám to líbilo.
Příště:Krokodýli
 


Pravěcí superobranáři- Stegosaurus

18. července 2016 v 11:21 | nonychromek |  Pravěké zajímavosti
(Střechovitý ještěr). Je to jeden z nejznámějších dinosaurů vůbec. Objevil ho OthnielCharles March roku 1877. Je státním dinosaurem Colorada. Byl to rod býložravých dinosaurů. Patřil do čeledi stegosauridae, která zahrnovala mnoho druhů, kteří společně se sauropody byli dominantní skupinou býložravců té doby. Žil v období Jury cca. před 155-150 miliony lety. Obýval planiny Severní Ameriky. Měřil až 9 metrů a vážil až 3 tuny. Takto velký byl největší druh tohoto rodu S.armatus. Nejlépe známý je S.stenops. Tento tvor měl velmi malý mozek, velikosti mandarinky, ne ořechu, jak se často uvádí. Měl hlavu nízko položenou což znamená, že se pravděpodobně živil keři a nízko položenými rostlinami. Tento dinosaurus měl mnoho nepřátel. Mezi nimi např. allosaurus, ceratosaurus či saurophaganax. Byl velmi pomalý, pohyboval se rychlostí max. 6km/h. Když ho tedy potkal nějaký dravec, musel se mu nějakým způsobem ubránit. Ale jak to dělal ? Měl jednu dobrou zbraň. Důkazy naznačují, že tito tvorové žily ve skupinách spolu s camptosaury, což byli malí a mrštní dinosauři. Camptosauři pravděpodobně hlídali a když spatřily dravce, začali vola na poplach. Stegosaurus se tak mohl připravit na svou obranu. Jeho zadní nohy byly dvakrát delší než přední. Mohl se díky nim relativně rychle otáčet. Na zádech měl kostěné desky, z nichž největší mohli mít až 50 cm. Účel desek je záhadou. Někteří tvrdí, že tyto desky měli chránit záda stegosaury, protože byly tvrdé a nepřítel by měl problém je prokousnout. Na deskách bylo též objeveno, že byly protkané cévami, což by mohlo znamenat že sloužily k termoregulaci, to jest, že pomocí nich řídil svou tělesnou teplotu. A někteří si myslí, že desky přitahovaly opačné pohlaví. Účel desek se asi nikdy s jistotou nedovíme. Co ale víme je, že na ocase měl 4 trny až metr dlouhé. Našla se proražená pánev allosaura což dokazuje, že trny byly schopné prorazit i kost, potrhat vnitřní orgány a způsobit tak těžkou až smrtelnou ránu. Stegosaurus se rozhodně mohl ubránit. Když teď známe všechna fakte, můžeme si realisticky oživit útok na stegosaura, a jeho odražení. Rekonstrukce: Wyoming, před 152 miliony let. Stegosaurus se pase uprostřed stáda camptosaurů. Je to den jako každý jiný. Náhle camptosaurus spustí poplach. Blíží se obrovský allosaurus. Camptosauři se rozprchnou, stegosaurus zůstane sám. Allosaurus se blíží zezadu. Stegosaurus se ale bleskově otáčí. Allosaurus se zastavuje. Stegosaurovi se desky nalijí krví a vytváří tak hrůzný obraz. Allosaurus se nakonec zakusuje stegosaurovi do desky. Silně zatáhl a kousek desky vytrhl. Ale jak ji vytrhl, zavrávoral u toho a stegosaurus se chopí šance a máchne ocasem. Trny prorazí žebra a potrhají plíce a srdce. Allosaurus po chvilce umírá. Stegosauři byli velice úspěšní dinosauři. Ale na konci Jury vymřeli a jejich role dinosauřích tanků se ujali ankylosauři.

Příště: Scutosaurus


Pravěcí superdravci- Hyaenodon

17. července 2016 v 23:27 | nonychromek |  Pravěké zajímavosti
Byl to jeden z nejhrozivějších savců všech dob. Jeho jméno znamená v češtině Hyjenní zub. Byl jeden čas vrcholovým predátorem. Patřil do skupiny hyaenodontiade, které žila od pozdního Eocénu až do raného Miocénu. Byli objeveni roku 1838 muži Laizerem a Parieumem. Vyskytovali se např. v Severní Americe či v Asii. Objevil se např. v Putování s pravěkými zvířaty a v Prehistorických lovcích. Tento rod má několik druhů. Největší americký druh H.horridus vářil mezi 40-60 kilogramy, zatímco vůbec největší H.gigas vážil až 300 kg a měřil až 3 metry. Tito tvorové se vyznačovali velikou lebkou, ostrými zuby, krátkým krkem a dlouhým tenkým ocasem. Měl silné nohy, dokázal relativně rychle běhat, ale jen na krátkou vzdálenost. V důsledku toho lovil většinou pomalejší zvířata jako nosorožce či chalicotheria, i když občas lovil i koně. Tito predátoři terorizovali svět po dlouhou dobu, ale nakonec je vytlačily entelodonti a psi medvědovití. Ale jak lovili ? Jak již bylo řečeno, byli nakrátkou dobu běžet poměrně rychle. Takže nejspíše vyrážel ze zálohy a většina jeho obětí stejně daleko neutekla. Velké nozdry naznačují, že měl velice dobý čich. Takže mohl kořist vystopovat a pak na ní vyrazit. Jeho vražedná zbraň se skrávala v jeho tlamě. Přední zuby měl velice dlouhé a ostré což znamená, že se mohl snadno zakousnout do těla kořisti. Jeho čelistem se také někdy přezdívá razor jaws neboli žiletkovité čelisti. Jeho zadní zuby společně s krátkými čelistmi a krkem, mohutným žvýkacím svalstvem dodávalo tomuto dravci neobyčejně silný skus. Teď když máme shrnuté údaje, můžeme si realisticky znovu rekonstruovat lov, při kterém skvělý predátor najde oběť. Rekonstrukce lovu: Mongolsko před 29. miliony lety. Jeden hyaenodon se prochází vyprahlou pouštní krajinou. Náhle ucítí pach skupiny chalicotherií, která pochoduje za jídlem. Pomocí čichu se přiblížil ke stádu a díky měkkým polštářkům na nohou se za nimi plíží. Jedno chalicotherium se vzdálilo od stáda. Dravec vyrazil. Chalicotherium se jen stačilo otoči a pak na něj 300 kilo svalů a kostí skočilo a jedním kousnutím mu zlomí krk. Oběd je hotov. Hyaenodoni byli impozantní dravci, ale v konkurenčním boji s jinými dravci nakonec prohráli.

Příště: Spinosaurus

Rozvrh týdne

17. července 2016 v 8:55 | nonychromek
Když jsem se vrátil z tábora a jelikož máme prázdniny můžete se celý týden těšit na nové články

Neděle: Pravěcí superdravci- Hyaenodon a Pravěcí superobranáři- Stegosaurus
Pondělí: Cesta života- Moře plné pancířnatců
Úterý: Vražedná příroda- Supervulkány
Středa: Pravda nebo mýtus- Vražední hadi
Čtvrtek: Události, které navždy změnily historii- Kambrická exploze
Pátek: Příšery z hlubin- Žralok šedý
Sobota: Paraziti z pekla- Trypanosomy
Neděle: Podivuhodná zvířata Amazonie- Jaguár: Král džungle

Doufám, že se vám to bude líbit.

Paraziti z pekla- Tasemnice

11. května 2016 v 21:51 | nonychromek |  Současná příroda
Tasemnice(cestoda) jsou třídou bezobratlých živočichů. Patří do kmene ploštěnců. Žijí parazitickým způsobem života. Jsou to vnitřní paraziti, což znamená, že parazitují uvnitř těle hostitele. Existuje cca. 5000 druhů tasemnic. Parazitují prakticky ve všech obratlovcích. Největší tasemnice žijí ve velrybách. Tělo tasemnice tvoří hlavička, na které jsou drobné háčky, a různý počet článků. Nejširší částí těla je hlavička, ta je velká zrovna jako hlavička špendlíku, tělo pak široké jako jehla. Tělo pak může být dlouhé až několik metrů. Tito parazité jsou tzv. anaerobní, to znamená, že ke svému životu nepotřebují vzduch. Nejznámější druhy jsou tasemnice bezbranná, tasemnice dlouhočlenná nebo měchožil bublinatý. Většinou je definitivním hostitelem člověk, mezihostitelem jsou většinou vepři, ale někdy i ovce a skot, ve vzácných případech mohou tasemnici dostat i vegetariáni. U člověka je nejčastější tasemnice bezbranná. Jak ale probíhá jejich životní cyklus ? V typickém případě se při pozření nedostatečně upraveného masa ( většinou vepřového) se do těla dostanou živé larvy tasemnice (cysticerkózy). Tasemnice se obalí sekretem, který je ochrání před žaludečními kyselinami. Doputují do střeva, kde se drobnými háčky zachytí. Tam rostou. Člověk s tasemnicí velice rychle hubne i přes to, že jí, protože tasemnice se krmí živinami, které získáváme z jídla. Tasemnice přijímá živiny celým povrchem těla. Jakmile vyroste, může se rozmnožit. Tasemnice je hermafrodit a narozdíl od např. hlemýžďů, nepotřebuje druhého jedince, dokáže oplodnit sama sebe. Vajíčka vypustí s poledním článkem, který se dostane ven. Onemocnění tasemnicí je běžnější v rozvojových zemích např. v Africe, kde je nedostatečná hygiena. Také tam není většinou vyvinutá kanalizace, takže vajíčka poslaná ven se mohou dostat na nějakou rostlinu, kde je opět může do sebe dostat vepř. Tasemnice může žít i několik let a když je ve střevě, většinou člověka nezabije, leda když jich tam je víc. Ale může nastat i případ, kdy se dostane do krevního oběhu a způsobit kolaps orgánů. Tomuto onemocnění se říká cysticerkóza. Rozděluje se na několik typů: cysticerkóza očí, nebo podkoží. Největší nebezpečí představuje neurocysticerkóza. To jest, když se tasemnice dostane do mozku. Jak se ale tasemnice může dostat do krevního oběhu. Samička vyprodukuje 20-30 000 vajíček za den. Narozdíl od larev mohou vajíčka projít mini otvory ve střevech. Dostanou se do krevního oběhu, který pak vede kamkoliv. Tasemnice produkují sekret, který zaručuje, že si imunitní systém nepovšimne vetřelce. Takhle může žít i několik let. Ale když umírá, přestane produkovat sekret, který chrání před imunitním systémem, který zaútočí. To může způsobit zánět a otok, což může být problém v případě mozku. V tomto stádiu se nemoc projevuje blábolením, epileptickými záchvaty, psychiatrické poruchy, někdy dokonce ochrnutí a smrt. V rozvojových zemích je toto nejčastější příčinou epilepsie. Na neurocysticerkózu ročně zemře zhruba 50 000 lidí. Neurocysticerkóze se věnuje např. první díl seriálu Dr. House. Tasemnice dokážou být velice nebezpečné. Prevence před nimi je dostatečná hygiena. Tento parazit si zasluhuje respekt.

Příště: Trypanosomy


Smrtonosná žihadla

30. ledna 2016 v 11:02 | nonychromek |  Dokumenty nejen o pravěku
Stingers. Je to Britský dokument společnosti KM records z roku 2009. Pochází z cyklu Animals and wildlife wonderful world. Pojednává o jedovatých tvorech. Proniknete s ním do světa pozoruhodných jedovatých tvorů, prozkoumáte způsob, jakým ho využívají. Je skvělé, že tam nejsou jen tvorové, kteří jsou nebezpeční člověku, ale kterí jsou nebezpeční pro svou kořist. I když to je dokument především o jedovatých tvorech, objeví se tam i ti, co používají jinou chemickou zbraň např. skunk, střevlík prskavec, parosnička rajská či chili paprička. Je tam i zmíněn virus vzteklina. Jak je již pro tento cyklus typické, pro každou skupinu tvorů je věnovaná část většinou 5-15 minut. Takže jsou tam tyto části: pavouci, štíři, létající hmyz, jedovatí savci, hadi, miniaturní monstra(brouci, housenky, mravenci atd.), jedovaté ryby, jedovatí obojživelníci, medúzy, jedovatí jěštěři, jiní mořští jedovatí živočichové( sasanky, homolice atd.) a jedovaté rostliny. Jelikož si dokument půjčil hodně záběrů z archivu BBC, jsou některé záběry starší, některé novější, ale všechny pěkné. Mě osobně se tento dokument velice líbil. Informací je tam více než dost, a strašně se mi líbila hudba v dokumentu. Vřele doporučuji všem, kteří se o tyto tvory zajímají. Našel jsem jen jednu chybku v dabingu, věda zná více 34 druhů pavouků. Jinak jsem chybku nenašel. A jinak jedabing podle mě pěkný. Lze si ho objednat na DVD a ke stažení je i na uložto. Já osobně ho mám na DVD. Vážně skvělý dokument. Jinak kdyby ho někdo viděl, tak napište do komentářů, rád bych tento dokument s někým prodiskutoval, ale ještě jsem s nikím neměl možnost.
Jen bych chtěl říct, že se v průběhu víkendu konečně objeví slíbení Paraziti z pekla. A druhá věc je, že dnes jěště asi napíšu a Zoo Olomouc, kterou jsem včera navštívil. Navíc bych vám chtěl říct, že teď každou sobotu ve 20:00 dávají na Prima Zoom pořady Davida Attenborouga. Dnes budou dávat už druhou část Počátků života.

Dinosauři 2015

17. ledna 2016 v 18:19 | nonychromek |  Moje diplomy
Jak jsem již zmínil, byl jsem přihlášen i do soutěže Dinosauři 2015. V této soutěži bylo 20 otázek nejen o dinosaurech. Otázky nebyly vždy lehké, ale všichni dosáhli skvělých výsledků a všichni dostali diplom s motivem, který si sami zvolili. Já jsem dostal tetno krásný diplom s obrázkem Sinornithosaura, který se mi velice líbí.

Lovcem dinosaurů

17. ledna 2016 v 18:15 | nonychromek |  Moje diplomy
Dnes jsem dostal diplom za soutěž Haase- Dinosauři 2015, což mi dalo nápad, že jsem budu své diplomy atd. I když je to více, něž měsíc, byl jsem opět u Haase přihlášen v několikaměsíční soutěži Lovcem dinosaurů, ve které jsme dostali popis nějakého zvířete a měli jsme uhodnout, o jaké šlo. Všichni dosáhli krásných výsledků a všichni dostali tento krásný diplom.

Kam dál