Březen 2015

Vražedná příroda- Koronální výtrysk hmoty

24. března 2015 v 21:46 | nonychromek |  Současná příroda
Je to jeden z nejničivějších vesmírných úkazů. Je zajímavé, že pokud by zasáhl naši planetu byl by dopad na jiných tvorech neznatelný. Jiným organismům by skoro nic neudělalo. Zato dopad na lidstvo by byl katastrofální. Nejdříve si o tom něco řekneme. Tato hrůza přichází ze Slunce. Nejčastěji přichází spolu ze solárním maximem, které nastává jednou za 11 let. Jsou to nejvíce energetické výrony, kterých je Slunce schopné. Úzce souvisí se slunečními erupcemi. Je to tedy něco, jako zvýšený tok slunečního větru. Z poměrně neznámých důvodů tento supernabitý mrak vytryskne ze sluneční korony, která je obal kolem Slunce. Je zajímavé, že tento obal je mnohem teplejší, než povrch této hvězdy. Tento mrak je ve skupenství plazmy. Skládá se hlavně z protonů a neutronů. Většinou se to odrazí ze zemského magnetického pole. Ale někdy proniknou částice skrz. Třeba jednou díky tomu vypadla elektřina v kanadském Quebecku. Teď si představíme nejhrozivější scénář, který může být. Několik dní sluneční maximum oslabuje magnetosféru. A najednou vyvrhne vražedný supernabitý mrak. Obrovskou rychlostí se blíží k Zemi. Účinky jsou děsivé. Astronauti jsou vystaveni smrtící radiaci. Družice padají z vesmíru. Špatně fungují mobily a navigace. Po celé Zemi bude vidět polární záře. A na závěr ? Po celé Zemi vyhoří transformátory a celé planeta se na dlouhé měsíce či roky ocitá ve tmě, jakou nezažila od doby kamenné. Jedinou záchranou by bylo, úmyslné vypojení transformátorů. Toto se může stát kdykoli. Doufám, že se vám část líbila. Příště: Tornáda.


Arthropleura

21. března 2015 v 11:09 | nonychromek |  Život před dobou dinosaurů
Byl to největší pozemní členovec všech dob. Nejznámější je pravděpodobně Arthropleura armata, která byl objevena roku 1853 ve Skotsku. O jejím vzhledu se toho moc neví. Ví se ale, že byla kolem 3 metrů dlouhá. Ale jinak se toho moc neví. Neví se, jestli to byla stonožka nebo mnohonožka, ale více bývá zobrazována jako stonožka. Neví se ani, jestli byla masožravá nebo býložravá ale převládá názor že býložravá. Byl to jeden z největších tvorů, kteří ve svém prostředí žili ale někteří jako Proterogyrinus ji zabít dokázali. Žila v bažinách a pralesích Karbonu před 340-280 miliony let. V té době byl obsah kyslíku mezi 35-40 procenty a to je asi největší důvod, proč byla tak obrovská.Nakonec,jak pralesy a hodně kyslíku zmizeli, Arthropleura zmizela s nimi. Bývá často zobrazována v dokumentech. Je zajímavé že byla zobrazena v pěti pořadech pět let po sobě. Putování s pravěkými monstry (2005), Prehistorický park (2006), Pravěk útočí (2007), Prehistorická monstra (2008), Velkoměsta v pravěku (2009) a Počátky života (2010).

Pravěcí superdravci- Inostrancevia

17. března 2015 v 22:35 | nonychromek |  Pravěké zajímavosti
Byl to pravděpodobně největší ze všech Gorgonopsidů. Měřila až 3,5 metru a vážila 250-500 kg. Byla objevena ruským paleontologem Vladimirem.P. Amalickým, který ji pojmenoval po ruském geologovi Alexandrovi Inostrancevu. Žila v období pozdního Permu asi před 260 miliony let a možná žila až do konce tohoto období. Byla vrcholovým predátorem. Žila na Sibiři v dnešním Rusku. Takže sdílel prostředí například se Scutosaurem, kterého pravděpodobně i lovila. Jinak tam také žili malí Diictodoni. Ale spíše lovila Scutosaury. A jak vlastně lovila? Podle kostry se zjistilo několik údajů. Například pravděpodobně rychle běhala protože měla nohy více pod trupem než dnešní plazi. Však to také byl savcovitý savec, takže byl mnohem více příbuzný savcům než např, krokodýlům. O savcovitých plazech se spekuluje jedna teorie, která možná nebude nikdy dokázaná. Spekuluje se, jestli byli teplokrevní. Já osobně si myslím, že byly teplokrevní alespoň částečně. Takže tedy asi uměla rychle běhat. Díky dlouhé lebce a velké nosní části lze soudit, že měla dobrý čich. Jak dostihla kořist vytasila svou nejsilnější zbraň. U Gorgonopsidů se vyvinuly první šavlovité zuby na zemi. Podobně jako u šavlozubých kočkovitých šelem, asi zatnula zuby do krku oběti a přeťala krční tepnu a průdušnici. Oběť vykrvácela nebo se udusila. Rekonstrukce lovu: Sibiř, Rusko před 250 miliony lety. Poušť. Krajinou putuje stádo Scutosaurů. Jedna stará samice zaostává. Ale samec Inostrancevie už ji sleduje. Čeká na nejlepší chvíli. Pak vyrazil. Jeho dlouhé nohy samici brzo dostihly. Povalil ji na zem a zatnul své zuby do krku kořisti. A oběd je hotov. Inostrancevia byla nebezpečný zabiják. Ale vyhynula na konci Permu při vymírání, které zlikvidovalo 95 procent všeho živého. Doufám, že se vám to líbilo. Příště: Deinonychus.

Život na jiné planetě

16. března 2015 v 19:37 | nonychromek |  Dokumenty nejen o pravěku
(Alien planet) je dokument Discovery channelu z roku 2005. Je to fiktivní ale přesto zajímavý dokument. Vědci našli jinou planetu, 6.5 světelných let vzdálenou, kterou pojmenovali Darwin IV. Byla tam vyslána sonda Von Braun která vypustila průzkumné sondy: Balboa, Leonardo Da- Vinci (Leo) a Issac Nwton (Ike). Balboa ztroskotá ještě v atmosféře. Sondy pak prozkoumávají planetu plnou zajímavých živočichů. Vyjmenovat je všechny nedokážu ale jsou to například: Šípojazyk, Gyrosprinter, Kmenová přísavka, Vakoun trouborohý, Hřbetní hájek, a mnoho dalších. Vypráví tam mnoho slavných osobností např. Jack Horner, Stephen Hawking, George Lucas. Mně osobně se dokument velmi líbil. Vyšel na DVD a je i ke stažení na uložto. Animace jsou dobré. Vážně bych ho doporučil. Doufám, že se vám to líbilo. Připomínám, že zítra bude další část Pravěcí superdravci- Inostrancevia.












Odhalený vesmír

16. března 2015 v 18:56 | nonychromek |  Dokumenty nejen o pravěku
Odhalený vesmír nebo také Vesmír, jak jej známe (Known universe) je dokument National Geographic z roku 2009. Jak již název napovídá pojednává o vesmíru. Má 17 epizod a v těch je plno informací. Zabývá se třeba životem na jiné planetě (o té bude můj druhý článek, dnes mám dva popisky dokumentů), některé díly jsou o rekordech např. nejsilnější vesmírné výbuchy atd. a nějaké jsou o přežití ve vesmíru o lidských technologiích ve vesmíru atd.Každý fakt ještě testují. Animace jsou na celkem dobré úrovni. Na DVD nevyšel ale všechny díly jsou na uložto. Já osobně hodnotím dokument velmi kladně. Informací je zde hodně a díky testům je to podáno i zábavnou formou. Epizody: Přeměřování vesmíru, Vesmírné exploze, Rychlost na cestě vesmírem, Je tam někdo, Srážky vesmírných těles, Vesmírné bouře, Do neznámých hlubin, Časovaná bomba, Hvězdné brány, Přežití ve vesmíru, Honba za pokladem, Nejmocnější hvězdy, Extrémní vesmírná technika, Nejsilnější vesmírné výbuchy, Na stavbě, Únik ze země, Konec všeho. Doufám,že se vám to líbilo a tento dokument opravdu doporučuji.

Vražedná příroda- Zmije paví

15. března 2015 v 22:00 | nonychromek |  Současná příroda
V místech, kde žije je to jeden z nejjedovatějších hadů. Je to nejvražednější ze všech hadů. Nemá sice nejsilnější jed jako Taipan ale zabije ročně nejvíce lidí. Podle některých odhadů na její uštknutí zemře 5000 lidí. Ať je tento odhad pravdivý nebo ne určitě zabije hodně lidí a to i díky místu, na kterém žije. Je rozšířena na velkém areálu od Arabského poloostrova přes Irák, Pákistán až po Indii a Srí Lanku. A právě Indie a Srí Lanka drží smutné prvenství nejvíce lidských obětí na hadí uštknutí. Způsobuje to přelidněnost, lidé žijí daleko od nemocnic, které jsou často nedostatečně vybavené. Patří do Indické velké čtyřky. Ta zahrnuje: Kobru indickou, Bungara modravého, Zmiji řetízkovou a právě Zmiji paví. Její jed způsobuje vnitřní krvácení. Ničí krevní destičky. Neléčený člověk zemře na vnitřní krvácení. Podobně jako třeba Zmije pestrá má varovný systém před nepřáteli. Má šupiny proti sobě, takže tře šupinami o sebe a to vydává charakteristický zvuk. Loví hlavně v noci. Je velmi hojná. Třeba kolem Bombaje bylo za 5 dnů nalezeno přes 2000 zmijí. Živí se především hlodavci. Podobně jako všichni zmijovití má tepločivné jamky. To je užitečné hlavně v noci. Přes den je horko, tak ji to občas může zmást. Naopak v noci detekují jako infračervený radar její jamky hlodavce a udeří pak přesně jako teplem naváděná střela Sidewinder. Rozmnožují se většinou v období od dubna po červen. Je zajímavé, že někde klade vejce a někde rodí živá mláďata. Zmije paví je zkrátka unikátní druh a i když je to možná největší plazí zabiják, nezaslouží si takovou pověst. Je škoda, že se lidé hadů tak bojí a proto je zabíjejí a je důležité, aby to přestalo. Jinak tato přenádherná stvoření zmizí na dobro.
Příště: Koronální výtrysk hmoty. Doufám, že se vám část líbila.

Cesta života- Druhé kolo

13. března 2015 v 22:20 | nonychromek |  Příběhy o pravěku
Galaxie Mléčná dráha před 450 miliony lety. Jedna obří hvězda končí svou existenci. Kdyby byla malá, scvrkla by se do bílého trpaslíka. Ale tato superhvězda se bude smršťovat do sebe a nakonec vybuchne jako supernova. Ještě než vybuchla, tak z ní za oslnivého záblesku vystřelily dva obří světelné paprsky. Říká se tomu gama záblesk. Toto záření může zabít všechno živé. Jeden paprsek odlétl neznámo kam ale ten druhý míří na jednu modrou planetu uprostřed temného vesmíru. Na planetu zemi.



Místo: oceán Paleo- Tethys, pobřeží Gondwany, před 450 miliony let.

O 6000 let později.
Země zažívá období Ordoviku a život v mořích je neuvěřitelně pestrý. Od malých pancířnatých ryb až po tohoto obřího tvora druhu Cameroceras.

Se svými 7 metry to je největší tvor na zemi. Je to samička. Tento příběh zachytí její poslední hledání partnera. V moři žije ovšem mnohem více živočichů. Tento je daleko menší než Cameroceras. Je to hejno Astraspisů. Zrovna spolu dva samci bojují. Narážejí do sebe svými obrněnými hlavami. Poražený samec se vzdálil na kraj hejna. Ale tam je nejvíce zranitelný.

Pozorují ho hladové oči. Je to jeden z mála tvorů, který se nebojí postavit Camerocerasovi. Tvor vyrazil. Jejda. Astraspis unikl. Málem ho zabil vrah, který patří ke Kyjonožcům. Ale nevadí. Potravy je vžude dost.

Naše samice Camerocerase si shání potravu. Nedaleko zabil rybu jménem Sacambaspis její příbuzný. Jmenuje se Endoceras. Jeho zoban si s rybou brzy poradí.

Tedy, pokud k tomu bude mít příležitost. Naše samice má hlad. Ale to Endoceras taky, bude z toho boj. Endoceras upustil mrtvolu a vrhnul se na samici. Ale ta už byla připravená. Chytila ho chapadly a prokousla mu krunýř zobanem. Endoceras nakonec unikl ale bude mít co dělat aby přežil. Samice má oběd.

O 3 měsíce později.

Období páření už začalo u kyjonožců. Ti se přesouvají k pobřeží aby nakladli vajíčka.


U Camerocerasů nastane do dvou týdnů. Na samcích to de ale vidět. Jejich pruhy se zbarvují až do sytě krvavě červené.

Ale čas těchto tvorů se pomalu krátí. Naše samice už je hodně stará. Ale stáří není to jediné, co ji ohrožuje. Vražedné paprsky jsou už jen 17 dnů od země. Naše samice si jen tak klidně pluje oceánem. Ale proti ní se vyřítili dva nebojácní kyjonožci. Naše samice toho jednoho zabila tak snadno, že to druhého přinutilo uprchnout. Kolem nich plavali další dva štíři ale nezamýšleli se do útoku zapojit.

Jeden samec našel mládě Camerocerase. Kanibalismus je u nich běžný. Mládě bylo sežráno. Po cestě sežral ještě několik Orthocerasů.

O 2 týdny později.

Samec, kterého jsme viděli už předtím našel naší samici. Ale u ní je jiný samec. Boje u nich jsou kruté. Samec, který už byl u samice byl překousnut vejpůl. Páření starou samici vyčerpalo. Ale nakonec nakladla vajíčka. Ta ale nemají šanci. O den později vidíme následky páření na staré samici. I kvůli věku pomalu umírá. Její vajíčka se ani nevylíhnou. Za pár minut bude země zasažena gama zábleskem, který způsobí první hromadné vymírání. Je zajímavé, že poslední co samice uviděla byl konec vlády jejího druhu. Ještě nebyla mrtvá, když klesala ke dnu. Ale jak dopadla na dno život z ní pomalu vyprchával. Poslední co uviděla byl světelný záblesk na obloze. Pak už jenom tma.

Doufám, že se vám to líbilo. Příště: V zemi obřích štírů.






















�%A

Pravěcí superdravci- Varanus priscus

11. března 2015 v 21:20 | nonychromek |  Pravěké zajímavosti
Byl to největší pozemní ještěr v historii. Jeho původní jméno bylo Megalania prisca což znamená velký řezník. Výzkumy z Austrálie provedené roku 2004 zjistily, že kromě velikosti se nijak neodlišoval od dnešních varanů. Jsou různé dohady o jeho velikosti. Od velikosti 9 metrů a váhy 2 tuny díky čemuž dostal jméno Varan kosatčí až velikost ne moc rozdílnou od komodských varanů. Já osobně si myslím, že byl dlouhá kolem 7 metrů a vážil asi 600 kg. Objevil ho Richar Owen roku 1859. Žil v celé střední Austrálii. Byl příkladem Pleistocenní megafauny. Byl pravděpodobně vrcholným predátorem. Jedinou možnou konkurencí byl vakolev Thylacoleo. Podobně jako dnešní varani se živil mršinami. Ale byl to i dokonalý dravec. Jako všichni hadi a varani měl pravděpodobně Jakobsonův orgán. Dokázal výborně detekovat pachy ze vzduchu. Jako varan komodský mohl na krátkou vzdálenost běžet rychle. Lovil pravděpodobně ze zálohy. Mohl se bránit silným ocasem. Nejvíce se pravděpodobně bál jiného Varana kosatčího. Je možné, že jako komodský drak měl jedovaté sliny. Lovil megafaunu Astrálie. Třeba obřího vačnatce Diprotodona, největšího vačnatce vůbec nebo veleklokana Procoptodona. Rekonstrukce lovu. Vnitrozemí Austrálie před 2 miliony let.Dva samci bojovali o samici. Poražený se stáhl na okraj stáda. Netužil, že ho sleduje plazí superobluda. Varan kosatčí čeká až Diprotodon přijde jěště blíž. Když už nastala vhodná chvíle, vyrazil kupředu. Stádo se vyplašilo, ale našeho Diprotodona už stihl megavaran kousnout do nohy. Nakonec Diprotodon unikl ale netušil, že jedovaté sliny dokonají své. Po pár dnech Diprotodon zemřel, ale varan ho celou dobu sledoval. Ale u mršiny už byl Thylacoleo. Vzhledem k velikosti ještěra. stačilo jen trochu postrašit. Veranus priscus byl impozantní predátor, který přes 20 milionů let vládl Austrálii. Nakonec, díky změnám klimatu vyhynul. Zajímavé je, že tento tvor je předmětem zkoumání kryptozoologie. Někteří lidé tvrdí, že ho viděli.




Doufám, že se vám část líbila. Příště Inostrancevia

Vražedná příroda- Megatsunami

8. března 2015 v 19:02 | nonychromek |  Současná příroda
Je to jeden z nejničivějších přírodních jevů, mnohem vražednější ale taky vzácnější než normální tsunami. Také jinak vzniká. Běžná tsunami vzniká většinou podmořským zemětřesením. Jak body zlomu klesají nebo stoupají vzniká vlna, která zpočátku většinou vypadá jako normální vlna. Zato megatsunami je hned zpočátku klidně i 50 metrů vysoká. Vzniká velkým podmořským výbuchem, sesuvem půdy nebo dopadem asteroidu. Jsou rozdílně vysoké. Měří 50-500 metrů ale v historii byly pravděpodobně i vyšší. Například při vymírání dinosaurů. Pokud opravdu na planetu dopadl Asteroid zdvihla se vlna, která podle některých odhadů byla vysoká až 2 km. Rozhodně to zabilo mnoho zvířat. Podle jedné teorie, byla biblická potopa světa megatsunami, která vznikla po protržení Gibraltarké šíje. Ale i v nedávné historii jsou zaznamenány megavlny. Například 9. července 1958 v 22:15 tamního času zasáhlo záliv Lituya na Alijašsce zemětřesení o síle 7,8 Richterovy škály. Způsobilo, že 30 000 000 m3 kamene a ledu se sesunulo do moře. To vyvolalo vlnu o výšce 524 m. Byla to největší známá megastunami v moderní historii. I dnes je jedna část světa v ohrožení. Na Kanárských ostrovech je jeden ostrov s názvem La Palma. Po silné erupci sopky Cumbre Vieja v roce 1949 je ostrov rozdělen puklinou na polovinu. Kdyby nastala další silná erupce, začala by se vypařovat podzemní voda a obrovské tlaky by mohly způsobit zklouznutí jihozápadní části ostrova do moře. Ohrožena by byla významná města Spojených států jako: New York, Boston, Washington D.C a Miamy. Ohroženy by byly také Karibské ostrovy, Jižní Amerika, severní Afrika a část Evropy např.: Španělsko a Portugalsko. Megatsunami je zhoubný zabiják a kdyby nastala další silná erupce na La Palmě byla by to strašlivá katastrofa.

Příště: Zmije paví. Už jsem se rozhodl, že tento projekt bude na přeskáčku. Jako že jeden týden bude: Když se rozbouří živly, další týden: Vražedný život a další týden bude: Zabijácký vesmír. Doufám, že se vám tato část líbila.

Kobra egyptská

7. března 2015 v 18:21 | nonychromek |  Současná příroda
Je to jedna z největších afrických kober a taky jedna z největších pravých kober (kobry rodu Naja). Její latinský název je ( Naja haje). Je až tři metry dlouhá. Je zbarvena do mnoho barev. Má různé odstíny hnědé, černé, hnědočerné, červenohnědé až olivovou. Mají poměrně velké oči. Jejich kápě je celkem úzká, některé kobry mají širší. Loví ve dne i v noci. Podle některých zdrojů právě tohoto hada použila Kleopatra aby si vzala život. Není totiž zase tak těžké je přinutit aby vás uštknuli. Jsou poměrně agresivní. Většina hadů se při vyrušení stočí do klubíčka a když je necháte být, počkají až odejdete. Tito hadi někdy člověka i chvíli pronásledují. Na stromy moc nelezou. V období páření spolu samci zuřivě bojují. Je to hojný had. Je rozšířena na celé severní části Afriky a na Arabském poloostrově. Jejich jed je strašlivě vražedný. Je převážně neurotoxický. Zablokuje svaly a člověk většinou zemře na udušení. Narozdíl od některých afrických kober neplive. Je velmi aktivní a tak se někdy dostane do lidských obydlí. Žerou hlavně žáby, savce, vejce, drůbež i jiné hady. Objevila se v jednom díle: Austin Stevens- Pán hadů a v jedné epizodě: Lovec krokodýlů.

Zničující katastrofy

5. března 2015 v 18:31 | nonychromek |  Dokumenty nejen o pravěku
(Perfect disaster) je americký dokument z roku 2006. Vyrobila ho společnost Impossible pictures. Má 6 epizod. Dokument je zaměřen na téma velkých katastrof. Některé z nich se doposud nestaly. Popisuje například, že kdyby se sešly vhodné přírodní podmínky vytvořily by tornádo o rychlosti 560 km/h a podobně. Epizody se jmenují: Supertornádo, Sluneční bouře, Supertajfun, Megapovodeň, Požární bouře, Ledová bouře. Mně se osobně seriál líbil. Něco bych mu vyčetl ale celkově je to dobrý seriál. Pro milovníky katastrof, jako dělaný.

Omluva

4. března 2015 v 21:40 | nonychromek
Chtěl bych se omluvit za to, že dnes jsem nevložil nový článek. My jsme celý týden na chatě na lyžích. Ale včera večer přijeli můj kamarád a kamarádka s jejich otcem a celý den jsme lyžovali, takže jsem unavený. Zítra zde opět bude nový článek.

Cesta života- Populační exploze

3. března 2015 v 14:34 | nonychromek |  Příběhy o pravěku
Místo: Burgess shale, Kanada, před 520 miliony let.

Na písčitém dně tohoto moře číhá na dně predátor. Jmenuje se Opabinia. Je zahrabaná na dně a pouze pět očí trčí ven. Ale toho dne se lovec stal kořistí. Nebohou Opabinii popadla obří klepeta. Následné kousnutí ukončilo její život. Byl to Anomalocaris. Největší živočich té doby. Jeho kruhovitá ústa pojídají zbytky Opabinie.

Wiwaxii, která se plazí kolem to příliš nezajímá. Její trny ji i před těmi nejlepšími dravci ochrání.

Tento bizarní tvor se pídí po potravě. Našel vhodné místo, jen se k němu dostat. Ale proti ní se plazí další Wiwaxia, která se taká chce dostat k potravě. Nebudou bojovat. Nají se ta Wiwaxia, která k místu dorazí první. Nakonec to stihla ta, která byla účastníkem útoku Anomalocarise. Dnes bude mít hody. Nedaleko tohoto místa se Anomalocaris ještě krmí. Ale jeho potrava přilákala dalšího, mnohem většího Anomalocarise. Chystá se souboj titánů. Obři plavou kolem sebe, občas se proti sobě vyřítí a vrazí do sebe. Nakonec mladší Anomalocaris prchá a ten větší hoduje na zbytcích Opabinie.


Kambrijské moře je plné minipříběhů. Jeden samec druhu Marrella shání partnerku.
Jednu našel ale už u ní byl jiný samec. Vypadá to, že dojde k boji. A taky došlo. Marrelly se srazily a pak se přetlačovaly. Náš samec nakonec vyhrál. Může vytvořit novou generaci Marrell. Moře je plné potravy. Třeba Echmatocrinus filtruje vodu a někteří, jako Ottoia jsou dravci a kanibalové.

Na mořském dně jiná Opabimia také loví. Ale Hallucigenia k jídlu není.

Kolem ale plave Pikaia. Ta už se jíst dá. Když už byla blízko, chytila ji Opabinia svým chobotem. Naši předkové v té době sloužili jako kořist. Nakonec ale obratlovci převezmou vládu na naší planetě.

Za týden: Druhé kolo.

Cesta života začíná

3. března 2015 v 13:45 | nonychromek |  Příběhy o pravěku
Dnes začíná příběh : Cesta života. Dnešní část bude trochu kratší, protože o Kambriu, kde jsou živočichové, kteří ještě nemají složitější chování dlouhý příběh vymyslet nedokážu. I tak doufám,že se vám to bude líbit.

Pravěcí superdravci- Phorusrhacidae

2. března 2015 v 17:29 | nonychromek |  Pravěké zajímavosti
Byli to největší masožraví nedinosauří ptáci v historii. Největší z nich byli až 3,5 metru vysocí. Byli popsáni roku 1889 Florentinem Ameghinem argentinským paleontologem. Zahrnovali mnoho druhů např. : Phorushracos,Kelenken,Andalgalornis,Titanis. Ve své době, která zahrnovala prakticky celé Kenozoikum patřily mezi vrcholové predátory Jižní Ameriky. Jižní Amerika byla v té době izolována od zbytku světa. Tím pádem, když ve zbytku světa savci převzali vládu v Jižní Americe vládli tito superpredátoři. Jejich nohy byly dlouhé. Mohli běhat rychlostí až 50 km/h a na dlouhé tratě. Pronásledovali kořist a když se unavila, srazili ji k zemi. Jejich zobáky byly duté a po bocích slabé. Zato jejich špice i u těch nejmenších druhů vyvinula při klovnutí sílu 135 newtonů.Křídla byla malá a zakrnělá podobně jako přední končetiny Tyrannosaurů. Ale s jejich pomocí udržovaly při vysoké rychlosti rovnováhu a možná podobně jako u pštrosů mohli zatáčet. Lovili pravděpodobně menší až střední savce např. koně. Rekonstrukce lovu: Pravěký kůň se pase na pastvině v místě, kde je dnešní Paraguay př 20 miliony let. Netuší , že s i ho gigantický Phorushracos vybral jako oběd. Megapták sleduje koně a vyčkává na okamžik, kdy udeřit. Najednou se rozhodl. Rozeběhl se proti koni. Kůň utíká. Pták s ním pomocí svých dlouhých nohou udrží krok. Najednou kůň začne měnit směr. Ale pomocí zakrnělých křídel s ním dravec opět drží krok. Po dlouhém běhu je kůň vyčerpaný. Pták ho dožene a ranou zobáku ho sráží k zemi. Kůň padá k zemi, pták ho doráží a oběd je hotov. Phorushracidae byla úspěšná skupina, která se po vzniku Panamské šíje rozšířila i na sever. Ale nakonec, jako každý druh vymřeli.



Pravěké zajímavosti

2. března 2015 v 16:41 | nonychromek |  Pravěké zajímavosti
V této rubrice budu popisovat zajímavosti ze světa paleontologie i něco o pravěkých zvířatech. Jěště dnes odstartuje projekt: Pravěcí superdravci. Bude to popisovat pravěké predátory, metody jejich lovu atd.

Cesta života

2. března 2015 v 16:36 | nonychromek |  Příběhy o pravěku
V této rubrice budu psát příběhy ze sěta pravěku i některé současné ale s dinosaury. Už zítra začnu příběh s názvem: Cesta života. Budou tam příběhy o zvířatech od Kambria po pozdní Pleistocén. Doufám, že se vám to bude líbit.

Vražedná příroda

1. března 2015 v 18:59 | nonychromek |  Současná příroda
Hned na začátku mé nové rubriky zakládám dlouhodobý projekt, který bude vycházet každou neděli. Pojmenoval jsem ho: Vražedná příroda. Bude rozdělen na tři části. 1) První část se bude jmenovat: Když se rozbouří živly. Bude popisovat nejnebezpečnější přírodní jevy třeba zemětřesení atd. 2) Druhá část se bude jmenovat: Vražedný život a bude popisovat naše nejnebezpečnější živočichy. 3) Třetí část se bude jmenovat: Zabijácký vesmír a bude popisovat vemírné katastrofy, které by mohly ohrozit naši planetu. Doufám, že se vám to bude líbit.




Současná příroda

1. března 2015 v 18:45 | nonychromek |  Současná příroda
V této rubrice budu popisovat současné živočichy i nejzajímavější jevy přírody. Doufám, že se vám to bude líbit.

Godinotia

1. března 2015 v 14:04 | nonychromek |  Život v třetihorách
Byla to jedna z prvních poloopic. Stavbou těla se podobala lemurům a ksukolům. Dorůstala velikosti dnešní kočky. Byla pojmenována po svém objeviteli, Marcu Godinotovi, který ji objevil roku 1989. Vzhledem k velikosti mozku byla primitivnější než pozdější primáti. Pravděpodobně to byl noční tvor, protože měla dlouhý čenich. Primáti žijící ve dne mají malý čenich, protože se živí ovocem a to bývá barevné. Aby ho našli nepotřebují čich. Naopak primáti žijící v noci se většinou živí hmyzem a mají velký čenich aby ho našli. Godinotia měla velké oči aby viděla v noci a také potřebovala mít trojrozměrné vidění. To jí pomáhalo odhadnout vzdálenost, když skákala z větve na větev. Byla pravděpodobně samotářská. Žila v Německu v době Eocénu před 49. miliony lety. Úplného jedince našli v Geisetalu a neúplného v Messelské břidlici. Byla vyobrazena v dokumentu: Putování s pravěkými zvířaty.