Květen 2015

Predátoři pod lupou

27. května 2015 v 22:26 | nonychromek |  Dokumenty nejen o pravěku
(Deadly 360) je britský dokumentární cyklus BBC z roku 2011. Provází jím Steve Backsahll. Dokument pouští nejlepší lovecké záběry, které kdy byly natočeny. Pomocí 3D technologie se dostaneme pod kůži predátorům i jejich kořist. Jak predátoři loví ? Jaké používají zbraně. A jak se kořist brání, či jaké má únikové metody. V každém díle jsou tři souboje.Komentáři Steva Backsalla je vážně dobrý. Mně osobně se seriál velmi líbil. Není zde prakticky co mu vytknout. Na DVD nevyšel, lze si jej však stáhnou na ulož.to . Díly: Draví ptáci, Psovité šelmy, Žraloci a parejnoci, Vosy a pavouci, Krokodýli, Medvědi, Kytovci a delfíni, Vzdušní zabijáci, Hadi, Lovci v korunách, Hlavonožci, Velké kočky. Jen bych chtěl upozornit, že pokud si to stáhnete, tak v prvním díle jsou asi minutu problémy se zvukem. Pak už ne.

Velká pětka- Žraloci

26. května 2015 v 22:40 | nonychromek |  Současná příroda
Žraloci jsou na Zemi už skoro 450 milionů let. Mají dokonalé vybavení. Vynikající čich, který rozliší kapku krve rozpuštěnou v hektolitrech vody. Skvělé, barevné vidění a také schopnost zachycovat elektromagnetické pole živých organismů. Jen málo z nich útočí na člověka a to jen proto, že si nás spletou s jinými zvířaty.

5. Žralok galapážský: Navzdory jménu, tento žralok nežije jen kolem Galapág. Žije prakticky po celém světě kolem tropických ostrovů. Měří až 3,7 metru a váží až 350 kg. Žere převážně ryby, olihně a mršiny velryb. Tento druh bývá někdy klidný ale i agresivní. Jsou doloženy případy, kdy zabil člověka. Ale protože jsou i agresivnější druhy a člověk se s tímto druhem často nesetkává, dávám mu na stupnici nebezpečí 3,5/5.


4. Žralok býlí: Tento druh je až 5 metrů dlouhý a váží až 2 tuny. Obývá vody, skoro celého světa ale tam, kde žije není moc hojný. Tento žralok žere hlavně lachtany. I přes jeho pověst, tento žralok nezabije nejvíce lidí. S ním už je o něco pravděpodobnější setkání, které někdy končí i smrtí. Dávám mu 4/5.


3. Žralok bělavý: Tento žralok je mezi žraloky unikát. Dokáže přežít i ve stoprocentní sladké vodě. Byl pozorován až 4
000 km proti proudu Amazonky, v Africe, Asii, Austrálii. Měří až 3,5 metru a váží 350 kg. Živí se rybami. Někdy dokonce bojují s krokodýli. Tento žralok je poměrně agresivní a ve sladké vodě je i pravděpodobné, že se s ním setkáte. 4,5/5.

2. Žralok tygří: Tento až 5 metrů dlouhý a 812 kg vážící žralok, žije v tropech celého světa. Žere všechno. Ptáky, savce, ryby. Našel se v něm i osten dikobraza a dopravní značka. Tento žralok je agresivní a velký. Je skutečně nebezpečný. 4,5/5.


1. Žralok dlouhoploutvý: Měří až 4 metry a váží až 400 kg. Toulá se tropickými oceány celého světa. Je to jeden z nejagresivnějších žraloků vůbec. Během druhé světové války tito žraloci útočili na Americké a Japonské námořníky z potápějících se lodí či letadel. I trosečníci, plavající oceánem na tohoto žraloka naráželi. Nekdy se sdružuje do skupin. Tento žralok je skutečně nebezpečný, možná nejnebezpečnější ze všech, co jsme si dnes ukázali. 5/5.

Je škoda, že se lidé těchto krásných tvorů tak bojí. Žraloci jsou důležití pro zdraví život oceánů a bez nich by potravní řetězec zkolaboval. Pravděpodobně vás zabije blesk, vosa, pes ba i padající kokos. Zato my zabijeme ročně 100 milionů žraloků, většinou kvůli polévkám. Když už vás nějaký napadne. jděte mu po rypci a po žábrech.

Příště: Velcí a býložraví savci

Velká pětka

26. května 2015 v 21:59 | nonychromek |  Současná příroda
V této sérii budeme mapovat 5 nejnebezpečnějších ( žraloků,hadů atd.) Nebude to však popořadě jako třeba číslo 5 nebude pátý nejnebezpečnější. Bude to prostě tvor, který si i z dalšími čtyřmi tvory zaslouží být na mém seznamu. První díl bude o žralocích.

Vražedná příroda- Tornádo

25. května 2015 v 21:49 | nonychromek |  Současná příroda
Je to dost možná nejničivější ukázka síly větru. Je to rotující vzdušný vír, který dokáže nasát předmět o váze až 5 tun. Nejvíc tornád vzniká v USA, konkrétněji v Texasu. Ale i v České republice jsou občasné výskyty tornád. Nejčastěji vznikají v období od dubna do června v tzv tornádovém pásu, který se nachází v USA v oblastech od Skalistých hor až po Texas. Základ vzniku tornáda spočívá v tom, když se srazí přízemní teplý vzduch se studeným vzduchem ve výškách. To způsobí rotaci bouře. Potom vzdušné proudy způsobí že vzduchový válec zvedne do vertikální polohy. Dosud se neví, jak přesně se uvnitř objeví výr, který dosedne na zem. Jsou dva druhy tornád. První se nazývá supercelní tornádo. To je obří bouřkové mračno. Velká tornáda vznikají většinou ze supercely. Druhý typ je nesupercelní. Vznikají ze slabších mračen a mají krátkou životnost. V České republice, nejsou moc vhodné podmínky pro tornáda a když už vzniknou tornáda nesupercelní. Ale 31. května 2001 u nás vznikla poměrně silná supercela. Ta vytvořila poměrně silné tornádo o síle F3. Co to je si vysvětlíme později. Stupnice, která měří sílu tornád se nazývá Fujitova stupnice. F0- 117 km/h je poměrně slabé maximálně způsobuje pád komínů. F1- 117-180 km/h trhá tašky ze střech. Na F0-F1 stačí jako úkryt nějaká terénní nerovnost (rokle, jáma). F2- 180-252 km/h už trhá střechy. F3-252-332 km/h už zdvihá automobily, převrací vlaky a vytrhává domy. Na F2-F3 se musíte schovat uprostřed nějaké bytelné budovy, nejlépe do sklepa. F4-332-418 km/h ničí i dobře postavené domy. F5-418-511 km/h. Ničí domy, na 100 metrů vrhá předměty velikosti auta. Na ty už je potřeba slep, nejlépe určený k tomuto účelu. F6 nebyl dosud zaznamenán, ale způsobil by totální zkázu. Vítr o rychlosti 511-605 km/h by srovnal se zemí celé město. Na toto tornádo ani sklep nepomůže. Ještě hodinu po odeznění hrozí riziko zasažení trosku. Bohužel před tornády účinné varování neexistuje. Nejlepší ochranou jsou tzv. lovci bouří kteří tyto bouře monitorují. Nejničivější tornádo v dějinách bylo 3-4 dubna 1974. Během 48 hodin bylo 13 států zasaženo 148 tornády. Statisticky to může nastat jednou za 500 let. V ty dva dny bylo 330 mrtvých. Je zajímavé, že pokud tornádo zasáhne vodní plochu, tak může vysát tvory, kteří pak padají zpět. Tornádo je rozhodně ničivý jev a pokud by udeřila někdy F6, tak by padaly kroupy velikosti tenisových míčků a i velkoměsta by mohla být srovnána se zemí.

Příště: Čtyřhranky

Příšery z hlubin: Kalmar hamiltonův

24. května 2015 v 10:31 | nonychromek |  Současná příroda
Mesonychoteuthis hamiltoni. Je to možná největší hlavonožec světa. O tento post soupeří s Krakaticí obrovskou. Ta je možná o něco delší ale tento kalmar je nejtěžší hlavonožec světa. Žije pravděpodobně v mořích okolo Antarktidy a v hloubce až 2000 metrů. Vzhledem k tomu, kde žije se toho o něm moc neví. Objevil ho Guy Coburn Robson roku 1925, když moře vyplavilo chapadlo a po zkoumání se zjistilo, že nepatří krakatici. Měl totiž unikátní otočné přísavky. Nikdo ho neviděl živého. Až v únoru roku 2007 se novozélandským rybářům podařilo vytáhnout kalmara, který ještě žil. Tělo bylo zmraženo a podrobeno unikátnímu výzkumu. Zjistilo se, že to byla samice. Jinak se ještě nepoštěstilo ho najít v hlubinách narozdíl o krakatice, která už byla natočena ve svém přirozeném prostředí. Jediné co víme s naprostou jistotou je, že tento hlavonožec dosahuje obřích rozměrů. Ona samice byla i s prodlouženými chapadly, charakteristickými pro kalmary a krakatice, měřila deset metrů a vážila 450 kg. Odhaduje se ale, že můžou mít i s prodlouženými chapadly 14 metrů a vážit mnohem víc. Oči, velké jako lidská hlava jsou největší oči v říší zvířat. Přísavku na prodloužených chapadlech jsou velké jako talíře. Nejnebezpečnější zbraní je ale asi jejich zoban, který dokáže překousnout i ocelové lanko. Velikost jejich pláště může být až 4 metry. Jejich přirozený nepřítel je Vorvaň tuponosý. Na vorvaních totiž byly nalezeny stopy jejich přísavek. Možná pak i Světloun pacifiský který má až 7 metrů může být jejich nepřítel. Jejich kořist je Ledovka patagonská. Je zajímavé, že během pitvy se zjistilo že jedna pětikilová ledovka mu vydrží až na 200 dní. I přes to, že bez potravy vydrží dlouho, není pravděpodobné, že by lovil ve skupinách jako třeba Kalmar peruánský. Protože je až 4 krát větší než Kalmar peruánský, v hlubinách je málo potravy, a na rozdíl od Kalmarů peruánských ani v noci nevyplouvá k hladině. Je škoda, že toho o Kalmaru hamiltonovu nevíme víc a že ho nikdo neviděl v jeho přirozeném prostředí. Tento můj oblíbený živočich by si zasloužil být více prozkoumán.

Příště: Zubatka sloanova

Příšery z hlubin

24. května 2015 v 9:29 | nonychromek |  Současná příroda
Chtěl bych odstartovat projekt příšery z hlubin, ve kterém budeme mapovat některá hlubokomořská stvoření. První díl bude: Kalmar hamiltonův. Doufám, že se vám to bude líbit.

Pravěcí superdravci- Megalodon

24. května 2015 v 9:24 | nonychromek |  Pravěké zajímavosti
Byl to největší žralok v dějinách. A taky největší dravá ryba a paryba. Jeho jméno je v češtině Velký zub. Také se mu někdy říká: Žralok mnohozubý. Objevil ho Louis Aggasiz roku 1843. Jsou dohady ohledně jeho taxonomie. Dříve byl společně se Žralokem bílým do rodu Carcharodon. Dnes se ale ukazuje, že by měl být řazen k vlastnímu rodu Carcharocles. Ať už je pravda jakákoliv, tento dravec byl postrachem oceánů v období asi před 16 miliony let až do doby zhruba před 1,6 miliony let. Byl dlouhý 12-18 metrů a vážil 20 nebo 30 tun. Jeho zuby byly dlouhé až 20 cm. Jak vlastně lovil a co lovil ? Lovil pravděpodobně podobným způsobem jako žralok býlí. Měl vynikající smysly. Výtečný čich jako dnešní žraloci. Dokázal vycítit kapku krve až do vzdálenosti několika kilometrů. Pravděpodobně měl i dobrý zrak. Studie oka dnešních žraloků ukázala, že vidí barevně a vidí i za malého světla. Podobně jako dnešní predátoři lovil i zdravá zvířata ale nemocnému jednici nelze odolat. Je možné, že měl jako žralok býlí kamufláž. Takže když byla kořist nad ním, tak ho neviděla a ze spodu to bylo to samé. Nejčastěji se asi přiblížil se spodu ke své kořisti. I přes jeho vynikající schopnosti asi nebyl moc inteligentní ,jako dnešní žraloci se řídíl spíš instinktem. Měl výtečný zrak i čich ale jeho eso v rukávu byl jeho rypec, který vnímal elektromagnetické pole všeho živého. A co vlastně lovil ? Vzhledem k jeho velikosti asi lovil velryby. Jasou k tomu i fosilní důkazy. Na kostrách velryb byly nalezeny rýhy, do kterých přesně zapadá jeho zub. Ale některé velryby jako Brygmophyseter s ním někdy zápasily, podobně jako dnešnímu žraloku býlému konkuruje kosatka. Rekonstrukce lovu: Vody dnešního Japonska, před 14 miliony lety. Brygmophyseter byl vyloučen ze skupiny, musí se toulat sám. Netuší, že si ho megažralok vyhlédl jako oběd. Ten se ze spodu, nepozorovaně přibližuje. Začíná zrychlovat, ale velryba ho nevidí. Těsně před útokem si potáhne oči mžurkou. Potom silou až 20 tun, čtyřikrát silněji než T- rex, zkousne. Způsobil velké zranění a čeká, až velryba vykrvácí. A večeře je připravena. Tento žralok se toulal oceány po mnoho milionů let a děsil všechno živé. Nakonec ale jako každý, vyhynul.

Příště: Tyrannosaurus rex.