Srpen 2015

Příšery z hlubin- Žebernatky

27. srpna 2015 v 10:51 | nonychromek |  Současná příroda
Jsou to primitivní živočichové, podobní žahavcům. Povětšinou žijí v hlubinách, ale jako mnoho jiných tvorů, i ony v noci vyplouvají na hladinu, kde je dostatek potravy. Latinský název tohoto kmene je ctenophora. Tito tvorové ale nežijí jen v absolutní tmě. Mnoho druhů žije v takzvaném pásmu šera, kam se dostane ještě nějaké světlo. Pásmo šera je jednou z tzv. pásem oceánů. Pásmo fotosyntézy, pásmo šera a pásmo tmy. Žebernatky jsou obestřeny tajemstvím, tak jako mnoho jiných hlubokomořských tvorů. Většinou produkují bioluminiscenci ale u nich je krásná. Výří mnoha barvami. Jinak jsou většinou průhledné, tak jako mnoho tvorů v pásmu šera. Některé druhy, co žijí v pásmu tmy jsou zbarveny červeně, protože kromě ryb, tuto barvu jiní tvorové hlubin nevnímají. V hlubinách loví žebernatky především klanonožce. Klanonožci jsou v těchto místech hlubin, kde je daleko k hladině i ke dnu něco jako základ potravního řetězce. U hladiny zase žebernatky loví rybí potěr. Pohybují se pomocí mnoha a mnoha brv. Loví pomocí žahavých vláken. Jinak toho o žebernatkách moc nevíme. Jsou prostě tajemné, jako skoro všichni hlubokomořští tvorové. Člověk zatím prozkoumal pouze 1 procento oceánských hlubin. Čeká tam tedy mnoho překvapení.

Příště: Žralok šedý

Pravěcí superobranáři- Megatherium

26. srpna 2015 v 10:40 | nonychromek |  Pravěké zajímavosti
Megatherium americanum byl pozemní lenochod, který dosahoval obřích rozměrů. Byly dlouzí až 6 metrů a vážily tři tuny. Byl to obrovský savec. Žil v obou Amerikách v době před 2 miliony let a vymřeli před 8000 lety. Vzhledem ke své velikosti nemohl žít na stromech, jako dnešní lenochodi. Žil na zemi. Měl robustní stavbu těla, velký pánevní pletenec a také měl silný a dobře osvalený ocas. Megatheria se živila především potravu ze stromů. Dokázala se vztyčit na zadní, přičemž si v podstatě sedla a podpírala se mohutným ocasem. Potom s pomocí drápů strhávala listy. Je možné, že příležitostně doplnila bílkoviny masem. Nedávno jsem četl velmi zajímavou teorii o masožravém megatheriu. Někteří vědci se domnívají, že megateria pojídali příležitostně glyptodonty. Mnoho glyptodontů se objevilo převrácených. Jediný tvor, který v Jižní Americe dokázal převrátit glyptodonta je megatherium. Zase ale má zuby býložravce. Je ale možné, že příležitostně kradl potravu jiným tvorům, jako podobně medvěd krátkočelý. Dřív megatheria žila jen v Jižní Americe. Ale byla mezi prvními, kteří se po vzniku panamské šíje rozšířily i na sever. Tam potkaly mnoho jiných tvorů. Dříve se myslelo, že je lovily šavlozubí tygři, ale nedávné výzkumy ukazují, že na ně byly moc velká. Naše rekonstrukce bude vycházet z toho, že právě probíhalo vymírání a potravy bylo málo. Megatherium se bránilo především svou velikostí. Také mělo tlustou kůži a malé kůstky všude, podobně jako kroužkové brnění. Jeho drápy sloužily především ke strhávání listů, protože byly dlouhé a trochu zahnuté. Také se daly použít jako zbraně. Rekonstrukce obrany: Brazílie, před 12000 lety. Normálně by si smilodonti na megatherium netroufli. Ale megafauny vymírala a megatheria byla jedni z posledních. co ještě zůstali. Smečka obklíčila megatherium a vyskákali na něj. Megatherium se bránilo. Když jednoho smilodonta shodli ze hřbetu a praštil ho mohutnými drápy. Poté zabil ještě jednoho. Smilodonti ustoupily. Megatherium bylo působivým dílem evoluce. Ale nakonec vymřelo.

Příště: Triceratops

Vražedná příroda- Gama záblesk

25. srpna 2015 v 10:58 | nonychromek |  Současná příroda
Je to můj nejoblíbenější astronomický jev.Je to jev, při kterém se uvolní obrovské množství energie. Co se svítivosti týká, je to nejvýraznější jev ve vesmíru. Trvá většinou v čase mezi zlomkem sekundy a 100 vteřinami. Tento jev provází obrovské množství nebezpečného gama záření, které už se nevyskytuje ve viditelném spektru. Gama záblesk nám byl dlouho neznámý. Ale v 60. letech minulého století byly odhaleny, když Amerika vyslala sondy na oběžnou dráhu, aby zjistily, jestli Sovětský svaz testuje ve vesmíru jaderné zbraně. Byly odhaleny obrovské přívaly energie, které nemohly být z jaderných zbraní. Postupem času věda odhalila gama záblesk. Zjistilo se, že při gama záblesku vzniká více světla, než kolik vydává celá galaxie. Jsou různé teorie o tom, jak může vzniknout. Může vzniknout při supernově, nebo při srážce neutronových hvězd. Normálně např. při supernově se méně koncentrované gama záření rozptýlý všude kolem. Ale někdy se z dosud neznámých příčin gama záření shlukne do dvou paprsků a tehdy je nebezpečný. Když člověka zasáhne gama záření dostatečně silné, způsobí to popáleniny a někdy ničí i geny. Při jaderných katastrofách je nejnebezpečnější právě gama záření. Takhle tedy můžou být gama záblesky nebezpečné. Nebezpečnost gama záblesku závisí na vzdálenosti jeho vzniku. Do vzdálenosti 6000 světelných let by tento zabiják, pohybující se rychlostí světla způsobil hromadné vymírání. To se možná stalo před 450 miliony let v ordoviku. Gama záblesk rozštěpil část ozonové vrstvy, díky čemuž se na Zemi dostalo UV záření ze Slunce. Také díky tomu vznikl tlustý oblak smogu, který způsobil takové ochlazení, které nakonec vedlo ke glaciáru. Z toho všeho vzešlo první hromadné vymírání na naší planetě. Ale kdyby byl gama záblesk blíže např 100 světelných let spálil by všechno na Zemi. Země by se tak stala mrtvou planetou. Gama záblesky jsou opravdu nebezpečné. Stejně tak jsou ale velkolepé. A pravděpodobnost, že by nás zasáhl podobný gama záblesk, jako kdysi v ordoviku je velmi malá.

Příště: Supervulkány

Cesta života- V zemi obřích štírů

24. srpna 2015 v 10:27 | nonychromek |  Příběhy o pravěku
Silur, před 420 miliony let.

Období siluru bylo opět plné života. Planeta už se pomalu vzpamatovala z velkého vymírání, které způsobil vražedný gama záblesk. Změnil se také potravní řetězec. Bez velkých hlavonožců, kteří jim regulovali populaci, se kyjonožci, příbuzní štírů vyvinuli v monstra. Ponořily jsme se ke dnu. Právě se z malého vajíčka vylíhla skupinka tvorečků, kteří vypadají jako korýši. Náhle se nad nimi objevil obří stín. Je to pterygotus, jeden z největších členovců, kteří kdy žili na Zemi. Je dlouhý až 3,5 metru. Byl to právě on, kdo zaplnil roli vrcholného predátora po tom co vyhynul cameroceras.

Zdá se, že to mají mladí spočítané. Ale ne všechno je tak, jak to vypadá. Je to jejich matka. Několik týdnů s nimi zůstane. Mladí ale mají hlad. Matka se vydává na lov. Loví tak, že se zahrabe do písku a čeká. Kolem ní de veliký štír brontoscorpio. Má jeden metr ale proti pterygotovi to nic není. Samice ho popadne klepety a zabije ho. Mladí budou mít hody.

O pár týdnů později:

Matka už zůstane s dětmi jen pár dní. Jestli se toho ovšem dožijí. Matka je opět na lovu. Dnes pluje dál, než obvykle, takže nevidí na mladé. K hnízdu se blíží 6 brontoscorpií. Mladých je 12. brontoscorpiové je začnou požírat. Když jich sežrali dohromady 8 vynořil se stín a brontoscorpiové se rozprchli. Ale není to matka. Je to eurypterus. Další velký kyjonožec.
Popadl jedno mládě a sežral ho. Potom i to druhé. Když se chystal popadnout poslední. Další velký tvor se přiblížil.
Byla to jejich matka. Eurypterus ji neviděl přicházet. Ona jedním klepetem popadla jeho ocas, aby ji nezasáhl ostnem a druhým ho převrátila a jeho měkčí břišní část trhala na kusy. Eurypterus je mrtev. Ale tím to nekončí. Druhý den matka poslední mládě opustila. Mladý pterygotus se musí protloukat sám.

O pár týdnů později

Naše mládě má zhruba 50 cm. Právě je čas jídla. Schová se do písku. Kolem něj pluje hejno cilmatiusů. Není to těžké. Stačí jednoho z nich popadnout.

O pár let později

Náš drobeček už má 1,8 metru. Přežil mnoho let ve světě plném nebezpečí a nyní je dospělí. Zrovna lovil trilobita.

Když si všiml zhruba stejně velkého euryptera. Nebude s ním bojovat. Prostě si každý půjde svou cestou. Na eurypterem pluje další eurypterus, který si ho nevšimne. Ten eurypterus, který je ne dně toho druhého také nevidí, jen ucítí, že nad ním pluje něco velkého tak vztyčil osten a smrtelně zranil člena svého vlastního druhu.

O dalších pár týdnů později

Pro pterygoty je doba páření. Náš samec hledá samici, ale ty jsou roztroušeny po celém moři. Nakonec jednu našel. Ale byl u ní jiný samec. Se 3,7 metry je velký i na poměry pterygotů. Ale v sázce je příliš mnoho aby náš samec jen tak ustoupil. Dojde k boji. U pterygotů většinou končí smrtí. Samci proti sobě vyrazí. Velký samec hned popadne toho našeho. Náš samec bojuje urputně, ale bojuje se samce, který je více než dvakrát větší než on sám. Když to vypadá, že velký samec zasadí smrtelnou ránu našemu samci se povedlo ustřihnout mu jednou klepeto. Velký samec je překvapen ten náš toho využije s vrhne se na něj s obrovskou zuřivostí. A tak se stalo, že největší pterygotus, který kdy žil je mrtev. Náš samec se potom spářil se samicí, dožil se vysokého věku a dorostl velikých rozměrů. Ale to už je jiný příběh.

Příště: Moře plné pancířnatců

Pravěcí superdravci- Smilodon

23. srpna 2015 v 9:24 | nonychromek |  Pravěké zajímavosti
Je to vyhynulý rod kočkovitých šelem, známých jako šavlozubý tygři. S dnešními tygry však příbuzní nebyly. Dnes jsou nám známy 3 druhy. Smilodon gracilis byl z nich nejmenší, vážil zhruba 55 kg. Smilodon fatalis, který žil v Severní Americe vážil 160- 220 kg. Smilodon populator byla obluda vážící i přes 300 kg. Odhady jejich hmotnosti se liší. Společně se lvem americkým se řadil k největším kočkovitým šelmám historie. Víme o něm, že to byl dokonalý predátor. Jak ale zabíjel ? Dnes se předpokládá, že žily ve smečkách. Protože se našly fosílie nemocných a starých jedinců neschopných lovit. Paleontologové v tom vidí důkaz, že se o něm ostatní starali. Život ve smečkách mé také jiné výhody. Lépe se tak lovila kořist a hlavně, lépe se vypořádali s konkurenty. Důkazy z Kalifornského La Brea ukazují že s ním žilo plno jiných predátorů. Smilodonti se museli vypořádávat s obrovským vlkem canis dirus, se lvem americkým a s obrovským medvědem krátkočelým. Dále na východě jim také čelily obří ptáci titanis. Smilodonti zřejmě lovily tak, že několik jedinců vyděsilo kořist a nahnalo ji do spárů jiným členům smečky. Smilodont měl zavalitou stavbu a tím trochu připomínal medvěda. Nebyl to běžec na dlouhé tratě a spíše lovil ze zálohy. Přední končetiny byly delší než zadní a tak byly výborné ke stržení oběti. Zadní nohy byly též ale silné. Jakmile kořist strhnul tak, aby se nemohl hnout, nasadily ty nejhrozivější zbraně, jaké kdy čtvrtohory poznaly. Dva šavlovitě zahnuté zuby, dlouhé až 20 cm. Byly ale poněkud křehké, takže se nemohli zakousnout do kostí. Z toho důvodu také lovil jen velká zvířata, jako koně, bizony, toxodony a macrauchenie. Těmito zuby pravděpodobně přetnul krční tepnu nebo průdušnicy. Kořist byla mrtvá rychle. Rekonstrukce lovu: Pláně Brazílie, před 1 milionem let. Macrauchenia obvykle žije ve stádech. Tento jedinec se ale potuluje sám a zaplatí za to cenu nejvyšší. Sleduje ji smečka smilodontů. Když se připlíží dost blízko, vyrazí. Ženou ji směrem k dalšímu lovci. Když macrauchenia přiběhne k úkrytu dalšího lovce, ten vyrazí a předníma nohama ji strhne k zemi a přimáčkne ji tak, aby se nemohla pohnout. Když se mu to podaří, Obří zuby zaráží macrauchenii do krku. Macraucheni je do minuty mrtvá. Smečka z ní sežere jen to, co jí zuby dovolí. Smilodon byl obávaným lovcem, který byl ale příliš specializovaný a když započalo čtvrtohorní vymírání i on vyhynul.

Příště: Mosasaurus

Vteřiny před katastrofou

11. srpna 2015 v 19:20 | nonychromek |  Dokumenty nejen o pravěku

Vteřiny před katastrofou: Je to dokumentární cyklus National geographic. Původní díly jsou z roku 2004, poté byly ještě 3 série natočeny v roce 2011. První 3 série odvysílala tv Nova, čtvrtou a pátou odvysílala Prima zoom a poslední National geographic channel. Dokument rozebírá katastrofy přírodní i ty katastrofy, způsobené lidským či materiálním selháním. Každý díl je v podstatě rozdělěn na tři části. První část je o samotné katastrofě. Druhá část zkoumá a odhaluje příčiny a třetí část je shrnutí příčin. Mě osobně se dokument velmi líbil. Často je až překvapující, jak jedna malá drobnost ve finále zabije stovky lidí. Soupis dílů.

1.série: Concorde, Peklo v tunelu, Oklahoma city, Požár na trajektu, Eschede, Havárie vlaku Sunsed limited, Černobyl, Inferno v Guadalajaře, Požár pod sjezdovkou, Výbuch v Severním moři, Protržení hrází v údolí Stava, Srážka na ranveji, Pentagon 11. září.
2.série: Poslední let Kolumbie, Alpské tsunami, Pád letadla na dálnici, Výbuch Svaté Heleny, Katastrofa na trajektu ze Zeebrugge, Nouzové přistání v Sioux city, Bombová atentát na Bali, Zřícení Singapurského hotelu, Let číslo 800, Lyonské nádraží, Havárie vzducholodi Hindenburg, Výbuch v Puerto Ricu.
3. série: Zřícení lávek, Letecká havárie v Amsterdamu, Noční můra ruského námořnictva, Požár King Cross, Bombový atentát na velvyslanectví Spojených států, Letadlo ve floridských bažinách, Titanic, Výbuch na letadlové lodi, Havárie letadla v Queensu, Masakr na Mnichovské olympiádě, Zřícení obchodního domu, Havárie letadla do řeky Potomac, Asijské tsunami, Havárie Comety, Letecká havárie v Chickagu, Výbuch v ropné rafinérii, Tornáda, Exploze raketoplánu, Exploze na Montserattu.
4. série: 11.září, Útok na Pearl Harbor, Železniční neštěstí v Paddingtonu, Smrt ve vzduchu, Kolize v Alpách, Bhopalská tragédie.
5. série: Fukušima, Zkáza lodi Bismarc, Tsunami v horách, Obléhání Waco, Havárie v Mexickém zálivu, Masakr v Bombaji.
6. série: Norský masakr- byl jsem přitom, Hromadná sebevražda v Jonestownu, Požár v kokpitu, Sestřelení vrtulníku Black Hawk, Smrt na Mount Everestu, Nehoda letadla u Tokia, Vykolejení vlaku, Atomový výbuch v Nagasaki, Potopení Coventry, Havárie vrtulníku Chinook.

Události,které navždy změnily historii- Vznik složitějších organismů

10. srpna 2015 v 19:15 | nonychromek |  Pravěké zajímavosti
Země, dlouhé miliony let byla pustá. I poté byla dlouho obývaná mikroorganismy a poté jednoduššími živočichy. Abychom pochopily jak se tady složitější tvorové objevily, musíme pochopit jak se na Zemi vzal život, jak vlastně Země vznikla a jak vznikl vesmír. Předtím bylo všude nic. Nikdo neví, jak se v tomto prázdnu objevil vesmír menší než samotné atomy. Víme ale, že z neznámých důvodů tento vesmír explodoval a začal se rozpínat ohromnou rychlostí. Ale byla ta jen změť plynů, podobně jako dnešní mlhoviny. Časem se plyn začal shlukovat. Tam, kde ho bylo dostatek, se plyny postupně shlukovali takovou rychlostí až nakonec vzplanuly ohromnou silou. Tak se zrodily hvězdy, jako kdysi naše Slunce. Výbuch, doprovázející zrození Slunce, odmetl veškerý hvězdný materiál pryč. Zbyly jen zárodky planet asteroidy. Ty se srážely a spojovaly až vznikly planety. Jak se ale vzala voda. Po dokončení byla naše planeta horká a byly časté sopečné erupce. Je možné že z plynů, vycházejících z kráterů vulkánů vznikla mračna. Pak začalo pršet. Pršelo miliony let a vznikly tak oceány. Jak planeta mezitím zchladla vznikla vhodná atmosféra pro tvory, kteří jsou schopni přežít takřka všude mikroby. Před 4,5 miliardami let do Země narazila planeta Theia, zhruba velikosti Marsu. Planeta Země přežila a z úlomků vznikl měsíc. Půda pro život byla připravena. Jak ale vznikl. Teorie prebiotické polévky říká, že slučováním chemických sloučenin vznikly mikroby. Také je možné, že život vznikl někde jinde a přinesla ho kometa. Teorie panspermie. Tak či tak, potom už tady byly mikroorganismy jako řasy atd. Po 3 miliardy let byl život mikroskopický. Řasy dodávaly oceánům kyslík. Poté už byla i větší tvorové, ale vypadaly spíše jako rostliny a byly ukotveni v sedimentech dna, filtrovaly vodu a rozmnožovaly se pravděpodobně nepohlavně. Byly ale mnohobuněční jako Charnia. Asi před 600 miliony v místě dnešní Ediakary se život rozvinul nebývalým tempem. Živočichové se mohli sami pohybovat, měli ústa a rozmnožovali se pohlavně. Ale byly všichni býložravý. Život se měl ovšem rozvíjet dál v kapitole dějin, o které se budeme bavit příště. Kambrická exploze.