Říjen 2016

Příšery z hlubin- Žralok šedý

23. října 2016 v 23:22 | nonychromek |  Současná příroda
Hexanchus griseus. Je to druh hlubokomořského žraloka. Je to poměrně velký druh žraloka. Měří 5,2-6 metrů a váží kolem 600 kg. Samice jsou větší než samci. Vhledem ke své velikosti by mohl být pro člověka nebezpečná ale jelikož žije v hlubinách, napadení ještě nebylo zaznamenáno. Objevil ho Pierre Joseph Bonnaterre roku 1788. O životě a chování tohoto žraloka skoro nic nevíme. Žije při pobřeží v oblasti tzv. kontinentálních svahů nebo také kontinentálních šelfů. To jsou oblasti, kde kontinenty pomalu svažují do hluboké vody. Tento žralok obývá kontinentální šelfy téměř po celé planetě. Běžně se pohybuje v hloubkách okolo dvou kilometrů. Ale v noci, jako většina hlubokomořských tvorů putuje vzhůru za potravou. Někteří tvorové např. žebernatky vyplouvají až k hladině. Ale tento žralok zřídka vypluje výše než 200 metrů pod hladinou i když v některých severských oblastech se pohyboval v hloubce jen 70 metrů pod hladinou. U tohoto žraloka je také zajímavý počet žaberních štěrbin. Většina druhů žraloků jich má 5 na obou stranách, ale tento žralok jich má 6. Může tak získat z vody více kyslíku. Žraloci jako žralok šedý jsou velmi starou skupinou žraloků. Žralok šedý existuje už 150 milionů let v podstatě nezměněn. To jest od doby Jurské. Jak již název vypovídá, tento žralok má šedou až hnědou barvu, na břiše je světlejší. Na kontinentálních šelfech jsou velké ryby vzácné, protože zde prostě není dostatek vhodné potravy. Tak čím se tento žralok živí ? V hloubce žere hlavně korýše a proto se často pohybuje hlavou dolů. V noci, když vyplouvá do mělčích vody žere hlavně olihně, ryby, rejnoky. Je dokonce zaznamenán případ, kdy zabil tuleně. Také je nafilmován případ, kdy sežral mrtvého tuňáka, který se potopil až ke dnu. Jinak toho o žraloku šedém vážně nic nevíme. Jen málo lidí mělo to štěstí a na okamžik tohoto žraloka zahlédli z ponorky. Natočit ho je ještě vzácnější. Povedlo se to třeba v dokumentu Davida Attenborougha: Modrá planeta. Tento krásný živočich by si zasloužil být více prozkoumán. I když na druhou stranu díky životu v hlubinách je narozdíl od většiny jiných žraloků v bezpečí před lidmi. Doufejme že tato živá fosílie tu s námi zůstane i nadále.

Příště: Šírotlamka pelikánovitá

Vražedná příroda- Supervulkány

9. října 2016 v 20:02 | nonychromek |  Současná příroda
Termín supervulkán se používá pro sopku, která dokáže vyvrhnout více než 1000 kubických kilometrů materiálu. Supervulkány jsou v současnosti jedním z velkých strašáků pro lidstvo. Jak ale vznikají supervulkány ? Tyto monstra vznikají tehdy, když magma proniká z horkých skvrn, ale nejde mu prorazit zemskou kůru. Magma se hromadí, tlak stoupá až do té doby, kdy už kůra vrůstající tlak nevydrží a supervulkán exploduje. Vznikají buď na zlomu tektonických desek, či na kontinentálních horkých skvrnách. Nejvíce supervulkánů se nachází v Americe. Mezi nejznámější patří: Toba či Yellowstone. O každém z nich si něco povíme. Supervulkán Toba se nachází v jihovýchodní Asii, konkrétně na ostrově Sumatra. Tento supervulkán naposledy vybuchl před 74 000 lety. Bylo to období mezi ledovými dobami, známé jako doba meziledová. Přestože tehdy bylo chladněji než dnes, na Sumatře bylo příjemné tropické klima. Když vulkán vybuchl, vyvrhl podle některých odhadů až 2800 kilometrů krychlových materiálu, z toho 800 popela. Pyroklastické proudy dosáhly až do vzdálenosti 200 kilometrů od centra výbuchu. A ve vzdálenosti 1000 km od výbuchu se země pokryla 9 metrů silnou vrstvou popela. Popel zakryl slunce a nastala dlouhá nukleární zima. Bylo to poslední větší vymírání v doložené minulosti. A skoro to znamenalo zkázu lidstva, zbylo pouhých 5000 jedinců. V kráteru po výbuchu vzniklo jezero Toba, které existuje dodnes. Jiný supervulkán na Sibiři byl pravděpodobně příčinou největšího hromadného vymírání v historii. Odehrálo se na konci období Permu před 250 miliony lety a zlikvidovalo 90-95 procent všeho živého na Zemi. I podle těch nejmenších odhadů byla exploze 200x silnější než Toba a láva se hrnula stovky let. I při výbuchu Toby bylo vyvrženo cca. 6 miliard tun oxidu siřičitého přičemž množství uvolněné sibiřskou kalderou je nemyslitelné. Jak jsme tedy zjistili, supervulkány nejednou ohrozily život na zemi. A mohlo by se to stát znovu. Dnes největší strašák je supervulkán v Yellowstoneském národním parku v USA. Pod celým parkem se nachází supervulkán, který může explodovat kdykoliv. Vulkanická aktivita je zřetelná. V celém parku se nachází 110 gejzíru, přičemž nejznámnější je Old Faithful, který zhruba po 64 minutách vystřikuje vařící vodu do výšky až 50 metrů. Kdyby Yellowstone vybuchl spustilo by to hromadné vymírání po celé planetě. V Americe by skoro nic nepřežilo a po celém světě by nastala nukleární zima a lidstvo by hladovělo. Přitom by výbuch vyvrhl 1000 kilometrů krychlových materiálu a byl by zhruba 3x slabší než Toba a 300x slabší než Sibiřská kaldera. Supervulkány tedy jsou extrémně nebezpečné. Přinášejí zkázu a smrt a přitom je blížící se explozi téměř nemožné předvídat.

Příště: Štír tlustorepý